Krátká zpráva o přežití extrémního horského maratonu v krásných beskydech a taky tak trochu o žních, co se týče počtu zdolaných tisícovek :)

na startu

tady se lámal chleba.. Lysá hora

jdeme dál

Beskydy mají něco do sebe

komplikace :)

vrchol Travný

vrchol Ropice a už zase ve tmě

vrchol Javorový a kousek do cíle

na konci.. tratě i se silami :)

vrchol Smrk, v polovině trasy, dálkově i výškově

Další z těch menších snů se vyplnil.. v nádherném počasí jsme si vyšlápli Marmoladu, resp. Punta Penia (3343mnm), nejvyšší vrcholek hřebene masívu Marmolada. Původní plán byl jít nahoru feratou a vrátit se zpět po ledovci, ale vzhledem k tomu, že cesta na feratu z lanovky není úplně dobře značená a my trochu zakufrovali, nakonec jsme zvolili cestu tam i zpět stejnou. 

nejvyšší vrchol Dolomit.. Marmolada (3343mnm)

panoramata

panoramata2

Nepříjemná trhlinka při sestupu

Trochu zábavy při sestupu

Dvoudenní výšlap s krásnejma feratama přes dva vrcholy Tofan - di Rozes a di Mezzo

nástup na feratu a vstup do tunelu

tunelové zpestření

Tofana di Rozes, 3225mnm

Riffugio Giusani

Tofana di Mezzo (3244mnm)

lanovkou dolů

Před dalším zdoláváním českých velehor jsem zaparkoval auto v obci Horní Morava a z dolní stanice lanovky se po svých vydal podél sjezdovky vzhůru na hřeben Kralického sněžníku. Prvním cílem bylo zdolání nepřístupného vrcholu, který nese dvě jména, Slamník nebo Sviní hora a bohužel si nejsem úplně jistý, který je oficiální. Jisté je to, že výška vrcholu je 1232 mnm a jedná se o nepřístupný vrchol. nejen proto, že na něj nevede žádná turistická ani jiná stezka, ale v závějích čerstvého sněhu byl nedostupný doslova a do písmene.

Po dobytí Slamníku mě čekal trochu dobrodružný přesun na Podbělku. Dobrodružný proto, že 2/3 trasy jsem šel čistě jen podle intuice lesem, kde se občas k mému překvapení z ničehonic zjevil starý vojenský bunkr. Ve chvíli, kdy jsem svou vlastní trasou protkl turistickou stezku, bylo dobytí Podbělky již pouze záležitostí překonání odporu ke šlapání hlubokého sněhu na relativně hezké cestě. Příště už bez sněžnicí ani ránu!

Vrchol Babuše, který ale vůbec jako vrchol nevypadá už byl součástí sestupu k polní cestě, která mě dovedla zpět ke sjezdovce, kterou jsem tentokrát neobíhal, ale vzhledem k prohlubující se tmě a ttím i zimě jsem zvolil přímou cestu dolů. V Horní Moravě jsem pak neodolal a prokřehlé tělo zahřál skvělou česnečkou v penzionu Pod Slamníkem.

nepřístupný vrchol Slamník (1232mnm)

vrchol Podbělka (1307mnm)

vrchol Babuše (1245mnm)

Naše touha zkusit si i nějaký pořádný ledovec nás dovedla na nejvyšší vrchol Rakouska - GrossGlockner. Vzhledem k tomu, že šlo o vůbec první lezení po ledovci, vzali jsme si sebou i zkušeného horského vůdce. Ani ne tak proto, že by to vyžadovala situace, hora to není nijak extrémně těžká a počasí vyšlo úplně skvěle, ale spíš proto, že jsme chtěli pochytit i nějaké zajímavé tipy, návody a postřehy, ostatně nikdo z nás neviděl ledovcovou trhlinu z blíže, něž 20 metrů..

Výstup jsme započali hned ráno po noci strávené na parkovišti u Lucknerhaus, zhruba 2,5 hod ostřejšího pochodu a traverzu údolím s výhledem na jižní stranu Grossglockneru nás dovedlo na první zachytný bod - Stüdl hütte. Z chaty, která je zhruba ve výšce 2800 mnm se potom vychazí přes kameny k vytouženému ledovci, když ten se v podstatě přetraverzuje pod celým masívem Glockneru ze západu na východ. Zhruba tříhodinový přechod ledovce je ukončen lehčí feratou, po jejímž zdolání se zjevíte u místa noclehu - Erzh. Johann hütte. Při přespáná na této chatě se smiřte s tím, že k ránu už se člověk moc nevyspí, jelikož od cca 4 hodin postupně vstává výprava za výpravou co 10 minut..

Ráno vyrážíme daleko za prvními ranními ptáčaty, až někdy kolem 8 hodiny. Počasí úplně skvělé a nás čeká posledních 400 výškových metrů. Po vystoupání po příkrém svahu přikrytém umrzlým sněhem se dostáváme k první technické části po hřebenu na malý Glockner. Z malého Glockneru už je to na vrchol velkého jen co by kamenem dohodil, ale je nutné překonat Pallavichiniho žlab, menší sedlo překonávané po úzkém hřebeni. Po žlabu chybí už jen nějakých 100m výškových ke zdolání krásného vrcholu s obligátní alpským křížem.

Pohled ze startovní čáry

Pohled na vrchol z Erzh. Johann Hütte

hřebínek z malého Glockneru na velký

vrchol nejvyšší hory Rakouska (3798mnm)

občas byly na ledovci pořádné trhliny